Srnčí Kočičí, foto by Vítězslav Janda

Kapela „Srnčí a kočičí“ je amatérské uskupení přátel z malé vsi na Vysočině, které spojila v roce 2017 záliba v hudební improvizaci. Ať už se jedná o jazz, který je sám na improvizaci založen, nebo o jiný žánr, Srnčí a kočičí vždy projevuje „živočišnou“ touhu nenechat notu na notě a vykřesat z námětu pulzující život, a ten přenést na podium a k posluchači. S tímto pojetím každou interpretací tvoříme unikátní příběh, který se jako takový nebude už nikdy opakovat.

Slovy kapelníka: „Skladby hrajeme myslím různorodé, o žánr nám vlastně vůbec nejde. Ano, jazz hrajeme, máme ho rádi a používáme ho jako zdroj inspirace. Začali jsme jazzovými standardy, ale později se přidala i zpracování populárních písní, např. od Stinga, Beatles či Jaroslava Ježka. Věřím, že přibudou i písně vlastní. Ostatně, učitelka angličtiny, grafik, manažer, skladatelka a fyzik z toho určitě něco vysrnčí a/nebo vykočičí:-)“

Martin Steiner (piano) studoval na ZUŠ hru na housle. Hře na piano se učí sám. Na gymnáziu coby houslista působil v orchestru prof. Cvejna, později přidal improvizaci na piano v jazzovém kombu. Několikrát absolvoval jazzovou dílnu ve Frýdlantě a letní smyčcové tábory hudební mládeže pod taktovkou Ondřeje Kukala a Vojtěcha Spurného. V dětství zpíval ve sborech.

Lucie Nezbedová (zpěv, klarinet) se zpěvu věnuje doslova od útlého dětství, prozpěvuje si všude a neustále. Pod vedením J. Šimáčkové absolvovala LŠU v Mikulově na Es klarinet. Jako zpěvačka, klarinetistka a flétnistka byla součástí dnes již zaniklých kapel různých žánrů: Nový ostrov (bluegrass), Xandy (funky), Yucatan (bluegrass, folk) a v jazzovém duu s Radkem Markem. Ve zpěvu se jí dostalo vyjímečných 10 hodin pod vedením Hany Horké. Po mnohaleté odmlce se jí naskytla jedinečná šance opět začít zpívat poté, co se nedaleko samoty, kde s mužem Martinem žije, přistěhoval jazzový nadšenec Martin Steiner, dnes kapelník a pianista Srnčí a kočičí. Od té doby se dům v „Tom Lese“ stal zkušebnou a základnou dnešní sestavy kapely.

Martin Nezbeda (kontrabas) jako samouk hrál po vojně (1991–1994) na kontrabas v bluegrassové kapele Cvykr a s kamarády trampské písničky. Po pětadvacetileté pauze dohání co zameškal v dětství a začal se učit klasickou hru na kontrabas v ZUŠ v Bystřici nad Pernštejnem u Vandy Teocharisové. Nyní pokračuje se zaměřením na jazz u Jaroslava Panuše v ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně. Jazz ho poprvé oslovil na střední škole díky koncertu Michaela Petruccianiho v televizi. Příležitost se mu věnovat přišla až po mnoha letech díky Martinu Steinerovi, který je nejen kapelníkem, ale i dalším učitelem.

Tomáš Křišťan (saxofony, klarinet) má za sebou ZUŠ v Humpolci, 8 let na klarinet a v rámci posledního roku také tenor saxofon. Na střední hrál s kamarády v pop-rock-jazzové kapele vlastní tvorbu. Na studiích v Praze se přidal k amatérskému Back Side Big Bandu, kde se postupně propracoval na lídra sekce a zástupce dirigentky. V těchto letech se účastnil dvou jazzových dílen v Praze a docházel na individuální hodiny postupně k Ondrovi Štveráčkovi, Petrovi Kalfusovi a Lubošovi Soukupovi. Krátce po dokončení studií saxofon na 7 let odkládá. Teprve až se stabilizací rodiny a práce se opět vrátila chuť hrát, a tak se přidal k několika místním kapelám: Maňana, Srnčí a kočičí a TadyBand. Také pořídil „nový“ nástroj, americký Conn z roku 1936. Mezi hudební vzory patří Dexter Gordon, Sten Getz, Joshua Redman, Sonny Rollins, Charlie Rouse. Na jazzu ho baví spontaneita, nekonečný prostor pro vyjádření, do jistě míry až meditační stav, který se někdy objeví. A to neustálé objevování…

Anna Mikolajková (bicí) je povoláním učitelka na ZUŠ. Vystudovala konzervatoř v Ostravě, historickou zobcovou flétnu a starou hudbu na Anton Bruckner Privatuniversität Linz v Rakousku a skladatelství na Hochschule für Musik und Theater Hamburg v Německu. Díky studiu skladby měla tu možnost okrajově přičichnout v rámci vedlejších povinných předmětů k bicí soupravě, melodickým bicím nástrojům, Weltmusik rytmice a jazzovému zpěvu. Ačkoliv není hra na bicí její hlavní obor, miluje rytmiku a hru na různé perkuse. Při flétnových koncertech zapojuje hru na rámové bubny, a s oblibou také zpěv. Hra na bicí soupravu s kapelou Srnčí a kočičí je pro ni velikou výzvou, zábavou, a také odpočinkem od mateřských povinností.