Bastien a Bastienka
Každý člověk se narodí, jak se říká (pro něco), tím je určitý životní úkol. Příkladem může být život W. A. Mozarta, jako by ho počala sama hudba. Už od nejútlejšího věku řídila směr životních dějů. Byl přímo napojený na to skvoucí výsostné zřídlo, proto nás tak uchvacují její tóny.
Vytvořil si závislost na ní a touhu získat tvůrčí vrchol hraní i skládání hudby.Všechno své tomu cíli podřídil, pak z jeho díla tryskala láska dychtivého mládí.
Uvést do souvislosti život W. A. Mozarta, se vznikem jeho první opery Bastien a Bastienka, si dala za úkol Lada Hubáčková. V jejím scénickém pojetí vypravěčka uvádí dějové životní okamžiky mladého génia. Všechna tvůrčí práce postupně dozrává, proto na dokreslení přípravy jeho díla vložila přednášené dopisy dvanáctiletého Wolfganga sestře z Itálie. V dobovém kostýmu je odříkával hereckým projevem její syn Petr Hubáček, doprovázely ho klavírní vsuvky Mozartovy hudby.
Pak už se otevřel děj opery, se střídáním mluveného slova a zpěvem vznosných árií zpěvačky a pěvců. To vše doprovázel symfonický orchestr i na jeviště a jeho okolí promítané přebíhající obrázky. Přelétali vzduchem Amorci, okřídlený beránek i střídání motivu krajiny, šperky a emblémy. To vše podpořilo kulisu děje a prožitku. Vznosná hravá a do srdce vcházející Mozartova hudba vás brala do své náruče. Bolestná starost o lásku a rozhořčení z nevěry milého s velkou opravdovostí vyzpívala pěvkyně v roli Bastienky. I výrazně sdělný hlasový projev strýčka kouzelníka, ke kterému přišla v nesnázích na radu, nás oslovil. To zamilované trápení, naschvály a vzájemné vyříkávání si, zpětně prožijeme i my. V těch úpěnlivých áriích Bastiena a Bastienky se poznává i naše láska. Ať se všechno v životě tak krásně spojí, jako ve sjednoceném zpěvu Bastiena, Bastienky i rozumbrady strýčka.
Přejme si, aby všechny další, tak kvalitní umělecké počiny, byly tak zdařilé, jako uvedená opera Bastien a Bastienka. I my jsme jako darem přijali něco z té ušlechtilé krásy.
Všem tvůrcům, aktérům a podporovatelům tohoto představení, patří naše vděčnost.
Jiří Hubáček